Aleje a stromořadí

Aleje a stromořadí jsou základním prvkem komponované krajiny a zároveň nenahraditelnou součástí naší krajiny již po několik století.

Původ alejí bývá spatřován v době renesance jako prodloužení stromových řad geometrických parků do volné krajiny a jako koridory zvyšující monumentalitu přístupu k bohatým sídlům.

Aleje krajinu především kultivují, usměrňují ji a zpříjemňují v ní komunikaci, které zároveň udělují vyšší význam.

Aleje jsou přírodním prvkem urbanistického charakteru.

Historický snímek městské lipové aleje v Masarykově ulici v Liberci 

Funkce v krajině

Samotný vznik alejí byl iniciován potřebou plnění určitých dobou vyvolaných funkcí.

Mezi první potřeby řadíme plnění architektonicko-estetických požadavků z doby renesance, kdy zastávají nezastupitelný kompoziční prvek nejednoho zámeckého areálu. Dále následoval zlatý věk alejí barokní doby, kdy aleje sloužily k podtržení duchovního chápání krajiny a nelze opomenout i význam ovocných alejí selského lidu. Dobře známé jsou funkce alejí královských cest, kdy stromořadí sloužila pro lepší orientaci vojska, případně jeho maskování, u vesnických alejí je zřejmá také funkce produkce ovoce.

S moderním rozvojem společnosti a jejích nároků na krajinu se objevuje řada nových nezastupitelných funkcí, kvůli kterým aleje vnímáme jako fenomén a nenahraditelný prvek krajiny. S rozvojem dopravy je to především pohlcování jemného polétavého prachu a dalších škodlivin, které automobily produkují. Plnohodnotné aleje významně omezují dopravní hluk. V noci, za deště či mlhy usnadňují řidičům orientaci, v létě chrání cestovatele před slunečním žárem. Aleje působí jako přírodní větrolamy, zmírňují boční vítr a půdní erosi, současně brání vozovky před zavátím sněhem. V neposlední řadě je nutné zmínit ekologické funkce stromů v aleji. Každý jednotlivý strom je domovem desítek nebo i stovek druhů živočichů. Platí to zejména pro hmyz, ptáky a drobné živočichy, kterým poskytuje úkryt, stravu nebo místo k zahnízdění.

Městské aleje  jsou druhem v dnešní době vytlačovaným a ustupujícím prostorovým nárokům zvýšené dopravy, přestože právě ony dotvářejí urbanismus města a hierarchii. Jsou nezbytným prvkem podporující obyvatelnost města.

Typy výsadby

Aleje a stromořadí jsou nejčastěji spojovány s komunikací, cestou nebo pěšinou, vnáší do naší krajiny určitý řád a pravidelnost. Existuje množství forem a podob stromořadí a alejí, jak se za staletí vytvořily a dochovaly:

Pravidelná oboustranná alej je klasická forma výsadby, bývala vysazována na šlechtických nebo klášterních panstvích, kde byla na prvním místě reprezentace rodu a sídla.

Méně používaná, alespoň u nás, je výsadba jednostranná. Vyskytuje se ve většině případů na krátkých úsecích, často za použití nepůvodních kultivarů. Účelová výsadba jednořadých větrolamů bez zřetele ke krajinné kompozici byla často vysazována v 50. letech minulého století (tzv. stalinské větrolamy).

Nepravidelná, tzv. anglická stromořadí, vznikala záměrným rozrušením pravidelných alejí při vzniku přírodních parků. V krajině působí měkce, jako rozptýlená vegetace, která poskytuje nerušený přehled po krajině a je méně nákladný na obnovu.

Druhová skladba

Druhová skladba alejí by v prvé řadě měla odpovídat geobotanickým podmínkám, převažují však praktické stereotypy.

Nejčastěji se v krajině vyskytují monokulturní aleje tvořené z lip, javorů, jasanů, dubů či jírovců. 

Selské aleje bývaly nejčastěji tvořené ovocnými stromy a v roce 1820 se podél státních silnic předepisuje výsadba alejí z ovocných stromů. Později se prosadila u silnic výsadba alejí smíšených.